Martin Stošek o zranění a velkém návratu!

Novinka

Martin Stošek o zranění a velkém návratu!

21/08/2018 Zpět na seznam novinek

"Vzpomínám si, když jsem s Martinem ještě jako kadet závodil. Tehdy jsem ještě nevěděl, že s ním budu závodit ve stejném týmu a že budeme v budoucnu v kontaktu i v jiných rolích. Když jsem ho v roce 2016 na soustředění na Mallorce nalákal do Symbia, nikdo z nás netušil, kam se za ty roky Martin posune."

Nejúspěšnější závodník Symbia za posledních několik let, čerstvý akademický mistr České republiky v MTB maratonu a jeden z mála závodníků, kteří se pravidelně umisťují na nejvyšších příčkách největší série závodů horských kol u nás – Kola pro život a jež dokáže držet krok s těmi nejsilnějšími jmény české mountainbikové scény. Nemluvíme o nikom jiném, než o našem elitním závodníkovi Martinovi Stoškovi

Málokdo ví, že je Martin stále ještě studentem a i přes velkou náročnost oboru Fyzioterapie, kterou studuje na ZSF JU v Českých Budějovicích zvládá skvěle skloubit studium s profesionálním sportem. Martin jezdí pod křídly Symbia již třetím rokem a do historie se zapisuje těmi nejlepšími výsledky. Mezi ty poslední patří 3. místo v XCO závodě a 5. místo v silničním závodě na Akademickém Mistrovství světa v Portugalsku, vítězství na KPŽ v Novém Městě na Moravě a druhé místo na KPŽ v Chrudimi.

I přes povedenou zimu, kterou Martin završil třemi týdny v teple na španělské Mallorce, nepřinesla první polovina sezóny příliš výrazné výsledky. Maximem tak bylo 2. místo celkově na KPŽ v Hustopečích a 3. místo na KPŽ v Mladé Boleslavi. V květnu, téměř v polovině sezóny na Světovém poháru XCO v Novém Městě na Moravě ale přišla vinou pádu několikatýdenní STOPka. Zranění Martinovi téměř předčasně ukončilo letošní sezónu...


Jak Martin zvládal 2 měsíce bez kola? Jak se zranění hojilo? Jaký byl návrat do světa tlustých plášťů a rovných řidítek? Přečtěte si sami v dnešním rozhovoru:

Na konci května sis při závodě SP v NMNM způsobil dvouměsíční stopku. Co se tehdy stalo?

V Novém Městě, hned po startu, vpředu spadlo několik lidí a už to šlo jak lavina, nedalo se vyhnout a já do toho v plné rychlosti přiletěl. Šel jsem přes řidítka a spadl přímo na ruce. Hrozně mě zabolelo v pravém zápěstí, já se zvedl a jel dál. Při závodě to dost bolelo, ale nechtěl jsem nic předčasně vzdávat. Večer na RTG a CT už bylo jasno. Obnovená zlomenina člunkové kosti, která byla pravděpodobně zlomená při nějakém dřívějším pádu. Takže na týden dlaha, další dva týdny sádra. 

"Šel jsem přes řidítka a spadl přímo na ruce. Hrozně mě zabolelo v pravém zápěstí, já se zvedl a jel dál..."

Vypadnout 2 měsíce ze závodního kolotoče není vůbec jednoduché. Byly vůbec reálné myšlenky na návrat? Jak se zranění hojilo?

Doufal jsem, že budu zpátky dřív, ale šlo to dost pomalu, po sundání sádry byla ruka stále dost oteklá a zápěstí téměř nepohyblivé, navíc to pořád hodně bolelo. V té době jsem si myslel, že je po sezoně. Pak se to ale začalo ceklem zlepšovat a já zjistil, že už můžu trénovat s dlahou a to byl velký posun. Chtěl jsem se stihnout připravit na Akademické MS, kde jsem si věřil na medaili. Také mi letos končí smlouva a tak jsem doufal, že se mi ještě podaří sezónu zachránit a získat místo na příští rok. Po sedmi týdench jsem tedy nastoupil k prvnímu závodu Galaxy serie v Písku.

Co se ti v hlavě ty 2 měsíce honilo za myšlenky? Jak ses snažil dostat zpět? 

Zranění je pro profesionálního sportovce vždy velká rána. Já navíc ani neměl přesnou a jednoznačnou diagnózu, takže jsem vůbec netušil, jak dlouho budu mimo. Nejvíce mi pomohla přítelkyně, která mi byla ohromnou psychyckou oporou, hlavně v prvních dnech, kdy jsem na tom byl dost špatně. Ruka mě bolela, nemohl jsem ani řídit, a tak mě vozila po doktorech a starala se o mě. Po týdnu se už ruka celkem zklidnila, měl jsem sádru a začal jsem točit nohama na ergometru. Věděl jsem, že v této části sezóny nemůžu ztrácet čas. Za další týden už jsem jezdil na kole venku, upravil jsem si posed, přizvedl řidítka a jezdil na biku po silnici se sádrou na ruce. Dobré bylo že jsem prakticky po dvou týdench už naplno trénoval, mohl jsem si dovolit jezdit intervaly i dlouhé tréninky. Odvedl jsem v tu dobu velký kus práce. Když jsem o víkendech nezávodil, mohl jsem navýšit tréninkové dávky. Hodinově jsem trénoval více, než například na jarním soustředění na Mallorce. Díky tomu jsem se mohl tak rychle vrátit do závodů. Do terénu jsem si ale troufl až po šesti týdnech a nebyl to žádný med. Tréninky na biku a závody stále musím jezdit s ortézou, ruka pořád bolí a myslím, že ještě nějakou chvíli bude.

"Nejvíce mi pomohla přítelkyně, která mi byla ohromnou psychickou oporou, hlavně v prvních dnech, když jsem na tom byl dost špatně."

Kdy nastala ta správná doba, kdy sis řekl, že zkusíš závodit? Jaký byl návrat do závodění?

Jakmile jsem mohl do terénu, začal jsem plánovat závody. První dva dost bolely. Na prvním KPŽ jsem dojel pátý. Nebylo to špatné, ale cítíl jsem, že se musím rozzávodit. Na AMS do Portugalska jsem odlétal se smíšenými pocity. Věděl jsem, že už jsem na tom dobře, ale nebyl si jistý, jak se tělo popere s intenzitou XCO závodu. Nakonec jsem si dojel pro bronz v XCO a následně pro páté místo v silničním závodě. Návrat jako hrom!

Od návratu do závodění sbíráš jeden úspěch za druhým. Jak to na tebe působí? Co za tím stojí? Překvapila tě tvoje forma nebo jsi podobný návrat očekával?

Čekal jsem, že se vrátím silnější než na jaře. Výkonnost má u mě zatím každý rok stoupající tendenci, a tak jsem neviděl důvod, proč bych se neměl vrátit v TOP formě. Nebyl jsem sice dva měsíce vidět na závodech, doma na gauči jsem ale rozhodně neležel (i když si to možná někteří myslí). Za současnou formou stojí jen tvrdá práce v tréninku, kterou jsem během závodního výpadku absolvoval. Každopádně jsem rád, že se to podařilo.

"...doma na gauči jsem ale rozhodně neležel (i když si to možná někteří myslí)..."

Díky za zpověď a za celý tým Symbio+ CE.Energy přeju spoustu úspěchů v sedle minimálně jako doteď.

Jakub Minka, manažer elitního týmu Symbio+ CE.Energy